Vážení čtenáři, připravili jsme pro Vás nový seriál, ve kterém Vám představíme postupně organizace, skupiny i jednotlivce, jenž svou činností podporují myšlenku vegetariánství. Hlavní myšlenkou pro vznik tohoto seriálu bylo jednak to, že vegetariáni v České republice, ať v historii či nyní, ke svému rozhodnutí nepodílet se na zabíjení živých tvorů, se museli nějak sami dopracovat, nebo byli inspirováni právě skupinou nebo organizací ...

"Kde jsou informace, tam je poznání, kde je poznání, tam je pochopení a tolerance", doufáme, že tento seriál poslouží k obohacení nás všech. Jako další si Vám dovolujeme představit:

V rozhovoru s panem Tomášem Pfeifferem 2 část

DUB - Duchovní universita bytí.

VEGETARIAN.CZ : Proč dnešní veřejnost o takových lidech jako byl pan Zezulka nebo Ctibor Bezděk atd. neví, a přitom je tolik informačních možností?

Tomáš Pfeiffer :Proč? Myslím, že v tomto státě není mnoho lidí, kteří by se nestkali s termínem biotronika, jménem Zezulka a nejen v tomto státě. Články o něm vyšly i v prestižních zahraničních publikacích. Myslím, že až tak neznámý není.

VEGETARIAN.CZ : Jak byste se charakterizoval?

Tomáš Pfeiffer : Snažím se pokračovat v tom, do čeho jsem byl panem Zezulkou ustaven. Pro zasvěcené nebo pro ty, kteří se informovali, jsme něčím, co je naše práce, co je to, co se jim pokoušíme předat, a čím se snad jim pokoušíme také pomoci. Ať už je to léčba nebo konec konců šíření filozofie. Je tu založena Univerzita Bytí, která má přednášky po celé republice od Ostravy až po jih Čech a další aktivity.

VEGETARIAN.CZ : Univerzita Bytí, přednášky, co vlastně lidem přináší a proč vlastně někdo přijde na přednášku Tomáše Pfeiffera?

Tomáš Pfeiffer: Těch důvodů je mnoho. Od zdravotních, které dneska ale nepřevažují. DUB je Univerzita zkonstruovaná jako systém vnitřního vzdělávání člověka.

VEGETARIAN.CZ : Není to nadnesený název - Univerzita?

Tomáš Pfeiffer : Nevím. Protože možná myslíte na to, že nejsou pevné osnovy ve smyslu přednášené látky, ale ony jsou. Ony jsou jenom schovány. Když chcete někoho vzdělávat v této oblasti, musíte uzpůsobit metodu. Naučit se něco nazpaměť, to dokáže skoro každý. Vnitřní změna, to je něco jiného, zde působí emoční myšlení a chcete-li někoho vzdělávat v citovém myšlení, tak to nemusíte dělat systémem naučených textů. Můžete chodit 100 let na přednášky a nezměníte se ani o píď. Budete hodně umět, budete hodně memorovat, budete hodně znát, ale budete stále stejný člověk. Jak se říká -pošli osla do univerzity a vyjde zas jen osel. Nestačí hodně vědět, musíme se také měnit.

VEGETARIAN.CZ : Tedy tuna teorie nepřevýší gram praxe?

Tomáš Pfeiffer : Přesně tak. Čili, chcete-li člověku pomoci v jeho hledání, tak musíte vyjít od něho, a ne od sebe. Musíte se přizpůsobit vy jemu, nikoli obsahem, ale formou. Je to půl na půl, teorie i praxe.

VEGETARIAN.CZ : Tedy v našem případě společnosti?

Tomáš Pfeiffer :Ano. Mělo by se počkat, na co se ten člověk zeptá a odpovědět mu tak, aby ho to inspirovalo. Ty osnovy jsou do toho zakomponovány, do těch odpovědí. V nultém stupni je to méně zřetelné, v prvním stupni už je to úplně o něčem jiném.

VEGETARIAN.CZ : Takže ta Univerzita má určité stupně? Žáci procházejí nějakými stupni?

Tomáš Pfeiffer :Ano, a znamená to, že v prvním stupni už je to zcela aktivní forma duchovní cesty, duchovních praktik doslova. Je tam přednášeno to, po čem voláte. V tom nultém stupni to tak být nemůže, protože kdybyste tak vedl toho člověka, který není připraven, tak ho tím zničíte.

VEGETARIAN.CZ : To je jako univerzita života o člověku?

Tomáš Pfeiffer : Ano. Život vychází z přírodních zákonů, božích zákonů, chcete-li. A chcete-li se jim přiblížit, pak nemůžete jít nějakou jinou cestou, kterou vy si vymyslíte jako nějakou skalní naukou. Lidem by se mělo odpovídat tak, jak to oni dokáží přijmout a jak jste samozřejmě schopen a učen atd. Svým způsobem ta Univerzita musí žít tím člověkem, je pro něj. Není pro instituci.

VEGETARIAN.CZ : Je to tedy odděleno - intelektuální a duchovní?

Tomáš Pfeiffer : Ne, ale žijeme v době, kdy převažuje velice silně intelektuální vztah ke světu. Jeho zkoumání intuitivní je skoro nulové - já bych připomněl třeba nedávnou katastrofu. Všichni utekli, všechna zvířata vzala nohy na ramena, jen homo sapiens sapiens zůstal a díval se, jak voda odbíhá od břehu a čekal, kdy přijde nová vlna, přitom i prostou rozumovou úvahou lze usoudit, že se voda musí dříve či později vrátit. Rozumíte? O tom to je. Ti všichni ostatní cítili nebezpečí a reagovali bez vysílaček a zpravodajských agentur či telefonu. Univerzita musí obsahovat veškeré možnosti, tzn. musí obsahovat jak ty, kteří jdou tanečním krokem - řekněme jako na výletě - a pak jsou jiní, kteří vezmou lana a skoby a jdou přímou cestou.

Měl jsem kdysi takové vidění. Šel jsem se skupinou lidí a byli jsme ve tmě. Cítili jsme soutěsku a vysoké skalní stěny, a pak vedoucí najednou ostatním řekl (on už byl předtím nahoře): "Pojďte, půjdeme tudy." A oni se dali doprava, do prudkého kopce, došli nahoru, kde byla krásná duchovní stavba, jako takový chrámek, a zde tedy našli šťastně cíl své cesty. Dole byla tma, naprostá tma. Došli nahoru a bylo Slunce. Čili v tom je význam učitelů a v tom je význam těch, kteří vědí, kam jít, když ještě není jakoby kam. Vždy je kam jít.

VEGETARIAN.CZ : Co vlastně se žáci Univerzity učí?

Tomáš Pfeiffer : Okruh otázek, které se Univerzitě Bytí objeví, je nesmírně široký. Jsou to otázky osudu, smyslu života, nauka o vznikání, tedy celkově otázky filozofie Bytí, a to i s dopady do hmotných oborů. Důležitá je osobní svoboda a nadšení, myslím to dobré nadšení, ne fanatismus naučených pouček.

VEGETARIAN.CZ : A co je jejím cílem? V běžné škole dostanou studenti titul.

Tomáš Pfeiffer : Jít cestou života - přirozeného vývoje. Být kladnou složkou života. Duchovní urozenost nepotřebuje zpravidla hmotných odznaků ani struktur. Měl by to být Váš život, který je tím diplomem.

VEGETARIAN.CZ : Jak je to v praxi použitelné?

Tomáš Pfeiffer : Jak je to v praxi použitelné? Je to aplikace filozofie do klasických oborů. Jak je vlastně použitelná moudrost?

VEGETARIAN.CZ : Takže někdo je inženýr strojař a může aplikovat duchovní vědu, čili teoreticky by se mu mělo lépe dařit?

Tomáš Pfeiffer : Ano, samozřejmě. Je například prokázáno nedávnými výzkumy neurologů, že meditace zvyšuje inteligenci.

VEGETARIAN.CZ : Dává tomu další rozměr?

Tomáš Pfeiffer : Nesporně, například pan Zezulka ve Švýcarsku publikoval práci, která tam vycházela někdy v 70. létech, a která se jmenovala "Hmota je energie, energie je vibrace".

A v té práci vysvětloval, že pevná hmota je vlastně neustálé naléhání rozměrů na sebe, a že ve skutečnosti žádné pevné hmoty není, že je to jenom myšlenka, a to se týká i času. A to bylo velmi konkrétní fyzikální přesvědčení, které dneska, myslím, podle posledních teorií, se jeho teorii velice blíží. Jeho představa časoprostoru se dneska začíná objevovat již u jisté skupiny špičkových vědců, kteří začínají říkat totéž, co on. Ale doslova totéž.

Kdysi byla vykopána hluboká brázda mezi filozofií a ostatními vědními obory. Tato brázda vznikla tím, že ostatní vědní obory se oddělily s poukazem, že filozofie je cosi nevědeckého, nepřesného, neexaktního, a že jedině to, co změřit lze, je to exaktní.

Když se ale zamyslíme nad konstrukcí světa, časoprostoru, zjistíme nakonec, že nelze změřit jediný interval správně, že každé měření je zatíženo chybou a že vlastně to staré filozofické "Dejte mi pevný bod a já pohnu světem", je správné ...

VEGETARIAN.CZ : Zkuste to tedy popsat. To znamená, že jedna věc je intelekt a druhá je vědomí a myšlení.

Tomáš Pfeiffer : Ano, je tu citové vnímání a je tu rozumové myšlení. Cílem je rovnováha. Čili rozumové myšlení nám slouží k tomu, abychom svět poznávali rozumově pomocí smyslových senzorů, abychom se v něm orientovali.

Emoční vnímání pak slouží k tomu, abychom ho doplnili druhou polovinou, která dokáže zpravidla syntézu poznání. Pro příklad , když např. dojde z důvodu poruchy mozku k absenci citového vjemu a zůstane nám jenom rozum, tak to byste nevěřil, co se stane. Ten člověk je pro život ztracen. A víte proč? Protože on celý život se jenom rozhoduje mezi tisíci a tisíci možnostmi a nikdy neřekne: "Teď, to je ono!" On se už nikdy nedokáže rozhodnout.

To je duševní úchylka, vlastně nemoc. Řeknu ještě na jiných příkladech. Když se podíváme na historii výzkumu, tak vidíme, že ty velké základní výzkumy objevující celé nové domény, které doposud nebyly známy, byly málokdy vykonány cestou jen prostého racionálního postupu. Ale často tam hrála roli náhoda - v tom nejmenším případě, ale má tam roli velmi výrazně i vnuknutí nebo nějaký jiný postup. Vědec ale musí být připraven, samozřejmě.

VEGETARIAN.CZ : Co člověk, který prošel Universitou, byť je v občanském povolání čímkoliv ...

Tomáš Pfeiffer : Rozlišovat svět na občanské povolání a duchovno je zásadní omyl. Protože občanské povolání je duchovno stejně. Když namaže matka dítěti krajíc chleba, udělá často vyšší duchovní práci, než mnoho jiných, kteří si myslí, že jsou duchovní. A ona plní tu potřebu toho života. A kam směřují duchovní směry? Přece ke zlepšení člověka a okolí. Podívejme se tedy na Univerzitu Bytí podrobněji:

Co je cílem? Studium se odvíjí v určených osnovách. Je to nauka o vznikání, nauka o osudu, o tvoření, tvůrčí čtyřce, silách, hmotě, duchu a o mnoha jiných oborech. A tyto nauky všechny tvoří osnovu vzdělávání v první fázi. Pak je to přivedení, řekněme po několikaleté přípravě, k meditacím, které nejsou jen autosugestivním rozplýváním se . Rozhodně bych se zde ohradil proti představě meditace jako prociťování štěstí nebo blaha nebo bezmyšlenkovitosti, ale je to nástroj pro další velmi aktivní práci. Chci-li jít do středu věcí , musím použít emoční myšlení. A to je nesporně meditace.

Po vyrovnání základních vlastností, přípravě ve smyslu výživy a všech těch ostatních věcí, což je předmětem nultého stupně, přichází 1. stupeň. Ten má za cíl dovést adepta do vyváženějšího životního postoje, a z toho i k možnosti vyvážené meditační činnosti. Podaří-li se to, má už od této chvíle v ruce nástroj, který je nesmírně silný. On umožňuje pokračovat v životě už ne jen pod tlakem osudu, ale adept pracuje na základě svého rozhodnutí, stává se tedy více- méně aktivním.

Uvedu příklad: Jdeme se svým učitelem panem Zezulkou. Byla to jedna z mála procházek kolem jeho bydliště. Jdeme parkem, a tam na vozovce jsou dva holubi a zobou nějakou housku, kterou jim tam někdo pohodil. My je přejdeme. Já s ním probírám nějaké "obrovsky" důležité duchovní otázky. On mně odpovídá a pak řekne: "Moment." Otočí se, vrátí se zpátky, tu housku sebere, hodí ji na trávník a řekne: "Na, papej." A já jsem si v té chvíli uvědomil, jaký jsem to byl vlastně pařez. Protože zájem toho holuba, aby ho něco nezajelo, byl tisíckrát důležitější než moje okamžitá duchovní vzedmutost. Čili o tom to v podstatě je. Kdybych byl schopen v té době meditovat hlouběji než jsem byl, automaticky bych se otočil a tu housku bych hodil na ten trávník já.

VEGETARIAN.CZ : Vnitřní cítění?

Tomáš Pfeiffer :Ano. Tu vlastnost buďto máte nebo ji nemáte. Nemůžete se ji naučit, ale musíte ji získat, rozvinout a vytvořit. Abych se duchovně posunul, musím napřed k tomu přemýšlet o věci, utřídit si ji rozumově, pak se s ní musím meditačním postupem sjednotit a od té doby ji mám na té úrovni jako vlastnost. Život to dělá osudem, karmou. To znamená, když nemám nějakou vlastnost, třeba ublížil jsem zvířeti, tak se zrodím do zvířete, abych totéž prožil sám, a pak teprve jdu dál. Jiná cesta nebyla a nebude.

Praktika obsahují mnoho disciplín. A bohužel, v dnešní době adept narazí většinou na zlomky praktik, které se uchovaly po tisíciletích a které nejsou často přednášeny vcelku. Není to již dávno systém. A bohužel, velmi často jsou zde i chyby a nánosy staletí.

Vývoj nás vedl přece od nejprimitivnějšího ke složitějšímu tak, aby se naše cítění a vědomí rozšiřovalo. To není omezení v rušení něčeho, to je rozvinutí, zkvalitnění na vyšší rovinu. Na konci všeho snažení je přeci vždy Bůh jako nejvyšší rozšíření a popření všech omezení a hranic. Čili není to bezmyšlenkový stav, budiž nám útěchou, že žížala chápe ještě méně než my. Dále DUB pokračuje v duchovních praktikách, která ale bohužel nejsou veřejná, protože by to mohlo mnohé nepřipravené svádět k nesprávnému užití praktik, a tedy k možnosti sebepoškození.

Je to systém, který má člověku napomoci v jeho přirozeném životě a je to postup, který vychází z řádu světa této oblasti. Jedním z počátečních výstupů Univerzity Bytí je samozřejmě i starost o hmotné bytí člověka, protože člověk nemůže pracovat dobře duchovně, když by byl poškozován hmotně a zároveň ještě více duchovně. Z toho plyne mimo jiné i přirozený nárok na vegetariánství členů Univerzity v 1. stupni. Vždyť to je nesporně také výsledek vnitřního cítění, nemyslíte? Láska není jen slovo, je to stav Bytí.

L.V.